O mně

Moje životní pěšina vede přírodou. Tudy procházím, když se vydávám za každým dalším nástrojem didgeridoo, který pak sám vyrábím s láskou a citlivostí pro jeho povahu. Dovršením mého díla je to, jak jej potom rozezním a spojím v celek. Stromy mne přitahují už od malička, jako by mi chtěly něco říci. S každým novým nástrojem se někam posouvám a nechávám se vést moudrostí přírody, tam si každý najde co je potřeba pro jeho duši a tělo. Vždy když hraji uvědomuji si, že stromy tu bez nás mohou žít, ale my bez nich ne.

Mé hraní začínalo, když jsem chodil na základní školu a po cestě domů jsem troubil na roury od plotu:-)) Bavilo mne sledovat jak každá tyč má jiný zvuk a vyvolávalo to ve mne radost. To jsem ještě nevěděl, že to bude má cesta:-) a že si někdy vyrobím své první didgeridoo. Ovšem doopravdy jsem se spojil s tímto zvukem kolem roku 2000.

Vždy jsem byl ve všem samouk snažil jsem se dávat do hudby myšlenky a emoce, ztvárňovat přítomný čas tady a teď. Tvořím hudbu, která je hodně spjata s přírodou, proto sbírám jen odumřelé větve a stromy. Má to své kouzlo, jako by ta větev zas ožila a vedla mě v hraní. Je to moc krásné spojení. Také tím jevím úctu k tomu, co dýchám.

Doprovázím didgeridoo i jinými hudebními nástroji (klavír, kytara, tibetské mísy, bubny, fujara, alikvótní zpěv, flétny a další ). Mám zkušenosti s doprovodním hraním při různých pohybových kreacích (břišní tance, tchaj-ťi, balet a různé). Vše je tvořené na místě. Je to vše o pocitech a napojení se na dění kolem vás. Používám hrdelní a alikvotní zpěv, který jsem se naučil skrze didgeridoo. Postupem času se snažím spojovat všechny nástroje na které hraji k relaxačním účelům a projevu emocí. Jsem v hudbě všestranný, rád experimentuji. Hodně se také zaměřuji u nástroje na alikvoty a s tím záměrem nástroje vyrábím. Vybírám si dozrálé stromy, které mně oslovují a cítím tam něco nepopsatelného. Jak bych cítil nějakou..................... .

Je to pro mě dokonalý nástroj. Hodně mi v životě pomohl. Má v sobě spoustu informací o tom, kdo jsme a jak se máme chovat k místu, kde žijeme....

Výroba

Výroba je pro mne slavnost, propojení a vždy se těším jaký příběh mi chce strom sdělit .... Dary sbírám na různých zajímavých místech, kam mne vítr zavane.

V životě mi jde o předání a pochopení hodnot .
Nemusíme být jako Australané, kteří žijí v divoké přírodě. Stačí jen zachovat myšlenku tohoto nástroje a tou je vědomí a úcta k přírodě . Příroda nabízí tak krásné předsušené větve a kmeny. Stačí jen vědět, kdy a jak tyto dary sbírat, aby bylo dřevo v dobrém stavu . Mohl bych rozepsat jaká dřeva, jaká tvrdost, jaké délky, průměry atd., ale to už je to, co ztrácí kouzlo nástroje a jeho povahu. Mám za sebou pár desítek vyrobených nástrojů a jak se říká, že tvrdé dřevo je nejlepší, tak to tak není. Žádné dřevo není nejlepší, každý strom má svou barvu zvuku, svou odezvu a zralost. Taková stará lípa (měkká dřevina), která přirozeně dozrála, vás pohltí svým zvukem, který se nedá srovnat třeba s akátem (tvrdá dřevina), který byl sebrán z prořezávky na podpal. Chci tím naznačit, že dřevo má své zrání jako jablko a tím zraje i zvuk. Jde o vnitřní záležitost, která se nedá popsat, to musí člověk slyšet na živo. Stává se mi, když stojím před starým stromem a beru si z něj dar, tak slyším nebo cítím ten zvuk a tam to vše začíná. Když zvuk neslyším, tak si nechávám slyšet jen jeho růst a jdu dál svou cestou. Někdy si říkám, jak může znít takový starý eben, palisandr, eukalyptus nebo jiná zajímavá dřevina, ale poté co jsem rozezněl slunečnici, jsem zjistil , že to není o tom, jak je dřevina podle lidí vzácná nebo tvrdá. Je to spíše o tom, co cítíte, když vám přijde do ruky. Mnohdy nakonec zjistíte, že se jen stačí dotknout kůry, když vám nemůže dát ještě svůj dar. A předá vám zatím něco jiného. Snažím se ukázat na to, že staří mistři když káceli strom, tak se mu uklonili a jejich stavby stojí dodnes. Tak to cítím i ve výrobě a věřím, že to má svůj hluboký smysl. Kdo hledá ten najde a kdo nehledá, ten se stále učí. Ten kdo ctí, už hledat nemusí a les vám dá, co potřebujete.

Vibrace

Didgeridoo patří k vibračním nástrojům s velkým rozsahem barevných zvuků, alikvot, přefuků a mnoho dalšího. Když se hlouběji zaposloucháte, tak i při jednoduchém hraní je slyšet až pět barev zvuku, jako by do toho hrály tibetské mísy a zvonečky. Je to někdy těžké popisovat, ale občas se mi při dlouhém relaxačním hraní stává , že slyším zvuky, které snad nejdou ani z nástroje. A to jsou ty zvuky, které člověka hladí na těle i na duši. Snažím se, si to nějak vysvětlit, ale po čase jsem přišel na to, že se objevují jen při velkém soustředění na přítomnost a napojení na přírodu. Vše co je kolem nás má svoji vibraci - kameny, stromy, rostliny, zvířata i my máme své vibrace. Proto je velmi důležité, jaký si člověk vybere hudební nástroj. Mělo by to být intuitivní a soustředit se, jak na nás nástroj působí. Mám zkušenosti, jak dokáže člověka (většinou vnímavého) nesprávná vibrace rozhodit. Na druhou stranu to člověk potřebuje. Je to většinou známka toho, že má v sobě nějakou věc, která musí ven, ale měl by na to být připravený. Jsou to věci, které nejsou ještě důkladně podloženy a nikdy nebudou:-)), protože se člověk pořád neustále vyvíjí a hledá. Je hodně důležité, jaký si člověk vybere nástroj, jak už jsem zmínil. Jsou to přirozené přírodní vibrace, které prochází celým tělem. Dokáží proniknout hlouběji než kontaktní masáže. Myslím si, že didgeridoo a jiné nástroje působí na člověka jen pozitivně. Ale jedna hodně podstatná věc je, jak byl nástroj vyroben a kdo na něj hraje. Může to být kdokoliv, ale důležitá je přítomnost hraní a jaký záměr do hraní v tu danou dobu dotyčný dává. Pak se stává nástrojem léčivým a láskyplným.

Příběh ze života.....

.......Vše je tam, kde se narodíš. Odevzdáš-li se krajině a s úctou vyslovíš ......... ,krajina tě vyslyší a otevře se ti .......

Už odmalička vnímám stromy jako bytosti. S pokorou jsem k nim vždy chodil, snažil se je pochopit a porozumět jim. A tak trochu, možná i trochu více jsem potřeboval pomoci od programů, které jsem dostal jako malé dítě...

Jednoho dne mě „volala vrba“, abych z ní vyrobil hudební nástroj. Cítil jsem velikou pokoru k živému stromu, proto jsem si vzal suchou větev a tam vše začalo. Celé noci se mi zdálo, jak mám didgeridoo vyrábět, bylo to tak krásné napojení... V této době nebylo kde zjistit, jak se tento nástroj vyrábí, nebo jak se na něj hraje... Nechal jsem se něčím vést... Přišel den, kdy jsem cítil, že mám vytvořit a rozeznít svůj první nástroj. Potom jsem si jen tak hrál a pozoroval zvuky, co se mnou dělají a kam mne to posouvá. Neexistovala žádná myšlenka, že bych se s tím chtěl někomu ukazovat, nebo dokonce to nějak měnit, protože to bylo tak hluboké, že to nebylo potřeba....Samo o sobě to bylo dokonalé... chtěl jsem prvně poznat podstatu nástroje a být sám se sebou . Tak jsem neustále hrál, byly to někdy i celé dny. Ten zvuk mne natolik přitahoval, že jsem nic jiného nepotřeboval. Hrál jsem tak dlouho, až samo přišlo i cyklické dýchání. Otevřel jsem se novému objetí zvuků a vibrací. Tyto zvuky a vibrace mne vedly k dalším starým stromům , které byly čím dál starší a stály na zajímavých místech. Příroda mi také nadělovala hotové nástroje vyžrané mravenci a sršněmi, byly to pro mne veliké dary........Je pravda, že mi dlouho trvalo přijmout to, že lidé na mne koukají mezi prsty, když jsem nosil staré stromy na zádech nebo na kole přes město. Při každém nově vyrobeném nástroji jsem cítil, že ze mne něco odchází a přišla vždy nějaká informace, kterou jsem musel zpracovat a procítit, aby se stala mnou... nešlo jen o slova, ale o prožitek a poznání... Tím jsem se naučil i alikvotní zpěv, který mne zase otevřel na jiné úrovni... Otevíraly se mi věci, jako bych je už kdysi dávno dělal a znal. Věděl jsem, co mám dělat a krásně mne to vedlo, i když jsem měl bolesti ze změny, přesto jsem cítil radost a vděčnost... Tak jsem hrál několik let na místech, kde jsem našel stromy a nechal se unášet moudrostí přírody. Přitom jsem také pociťoval svůj vývoj a opouštění svých starých, nepotřebných programů. Byla to dlouhá cesta, roky a roky práce se stromy a jejich dary. Teď se snažím lidem předávat to, co mne stromy naučily. Stromy jsou pro mne mistři, jelikož jsou samotným zdrojem nejen zvuku... A neustále se učím, rostu a vyvíjím..... společně s nimi.....

...Zvuk stromů...