Výroba a povídání

 

Moje životní pěšina vede přírodou. Tudy procházím, když se vydávám za každým dalším nástrojem didgeridoo,
který pak sám vyrábím s láskou a citlivostí pro jeho povahu. Dovršením mého díla je to, jak jej potom 
rozezním a spojím v celek. 
Stromy mne pronásledují už od malička jako by mi chtěly něco říci. S každým novým nástrojem se někam posouvám 
a nechávám se vést moudrostí přírody, tam si každý najde co je potřeba pro jeho duši.
 
Vždy když hraji uvědomuji si, že stromy tu bez nás mohou žít, ale my bez nich ne.
 

Výroba je pro mne velké spojení, takový rituál a tajemství:-) Jediné co bych mohl k tomu říci, vyrábím s láskou. Nevyrábím sériově a technicky to už jsem zkoušel a všechny, co jsem vyrobil intuitivně, (nemají srovnání) mají svého ducha. O tom je celé didgeridoo spojování s přírodou a uvědomění. Dary sbírám na různých zajímavých místech, kam mne vítr zavane.
Mne jde v životě  o předání a o pochopení hodnot .
-- Ano  mám také svou cenu abych mohl žít , ale je to jen cena za to, že to vracím přírodě zpátky.--
Jde o  zpětnou vazbu.  Nemusíme být jako Australané,kteří žijí v divoké přírodě, ale zachovat myšlenku tohoto nástroje a tou je vědomí a úcta k přírodě .  Příroda nabízí tak krasné předsušené větve a kmeny.Stačí jen vědět kdy a jak tento Dar odebrat, aby bylo dřevo v dobrém stavu . Mohl bych rozepsat jaké dřeva, jaká tvrdost, jaké délky, průměry atd, ale to už je to co ztrací kouzlo nástroje a jeho povahu . Mám za sebou pár  desítek vyrobených nástrojů a jak se říká, že tvrdé dřevo je nejlepší tak to tak není . Žádné dřevo není nejlepší, každý strom má svou barvu zvuku svou odezvu a zralost. Taková stará lípa(měkká dřevina), která přirozeně dozrála, vás pohltí zvukem, který se nedá srovnat třeba s akátem (tvrdá dřevina),který byl sebrán z prořezávky na podpal. Chci tím naznačit že dřevo má své zrání jako jablko a tím zraje i zvuk. Jde o vnitřní záležitost,  která se nedá popsat to musí člověk slyšet na živo. Stává se mi, když stojím před starým stromem a beru si  z něj dar tak slyším nebo cítím ten zvuk a tam to vše začíná. Když zvuk neslyším tak nechávám si slyšet jen jeho růst a jdu dál svou cestou. Někdy si říkám jak může znít takový starý eben,palisandr,eukalypt nebo jiná zajímavá dřevina, ale potom co jsem rozezněl slunečnici jsem zjistil , že to o tom není jak je dřevina podle lidí vzácná nebo tvrdá.Ale jak vám přijde do ruky a co cítíte a nakonec zjistíte, že stačí jen strom obejmout, když vám nemůže dát ještě svůj dar.A dá vám zatím něco jiného. Snažím se ukázat na to, že staří mistři když káceli strom tak se mu uklonili a jejich stavby stojí dodnes.Tak to cítím i ve výrobě a věřím, že to má svůj hluboký smysl.


Kdo hledá ten najde a kdo nehledá ten se stále učí.Ten kdo ctí už hledat nemusí a les vám dá co potřebujete.

Vytvořeno službou Webnode